Kaštanové léto
Na louku padá stín kaštanu,
Ještě chvíli, chvilinku zůstanu.
Budu si číst, knížku omšelou,
volám tě k sobě, lákám tě, nesmělou.
Vedu tě za ruku, lehám si do stínu,
nebe je sytého, letního odstínu;
leháš si pod kaštan, plaše se usmíváš,
úlomky oblohy, v duhovkách ukrýváš.
Ležíme ve snu, v rozchvělém objetí,
v objetí toužíme, ale touha je prokletí.
Čteme si společně z románu pro děti.
Směješ se hlasitě, až hlavu zakloníš,
před letním sluncem oči si zacloníš.
Ve hravém polibku, létem mi zavoníš.
– 16.4.2015 (written probably in summer of 2013)